Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Zbečno - silnice ze Sýkořice

 DĚJINY A SOUČASNOST OBCE ZBEČNO

Jak dokládají mohyly halštatské kultury, bylo okolí dnešní obce osídleno již v mladší době bronzové. Samo Zbečno se může pyšnit skutečně dlouhou historií – obec vznikla již v období první kolonizace, pravděpodobně v 10. století, a řadí se tak k nejstarším obcím v Čechách. Původní dřevěný dvorec byl postaven na soutoku vodních toků, mezi Mízou (Mží – Berounkou) a Klíčavou. Místo bylo vybráno skutečně dobře, osadníci byli ze dvou stran chráněni řečištěm, stačilo vybudovat ochranné příkopy a valy na jediné přístupné straně. Když se dvorec po čase zaplnil, začali lidé postupně stavět svá obydlí kolem něho a celou osadu tak rozšiřovali. Tím vznikla obec Zbečno.

První historicky doložená zmínka o Zbečně pochází z roku 1003. Díky svému újezdu, který sahal na západ až k Plasům, se obec brzy stala významným hospodářským centrem. Jak později uvádí kronikář Kosmas, stala se také knížecím sídlem. Díky tomu se Zbečno objevuje v řadě pověstí a nepodložených zpráv pozdějších kronikářů, zachycujících osudy českých knížat. Dozvídáme se z nich např. o tom, jak se kněžic Václav usadil ve Zbečně, nebo jak byl zavražděn Břetislav II., když na zdejším hrádku trávil vánoční svátky.

O původu názvu dvorce existuje několik teorií. Podle jedné bylo jméno odvozeno od stébelnatého místa vzniku, snad bažiny dolního toku Klíčavy porostlé rákosím. Jiná teorie tvrdí, že název pochází od slova „jistba“, tedy bašta. Asi nejpravděpodobnější verze uvádí, že název dvorce byl odvozen podle „sběhu“ dvou vod. Postupem času tento název prošel dlouhým vývojem, známé jsou tak tvary jako Steben, Stieben, Stybeczno, Stebecno, Zcibecno nebo Ztbecno, až se ustálila jeho nynější podoba.

Krivoklat pohlednice pocatek 20.stoletiDá se předpokládat, že již za knížete Břetislava II. ve vsi stál románský kostel zasvěcený sv. Martinu. V době kolem roku 1110 byl nedaleký lovecký hrádek Křivoklát přestavěn Vladislavem I. na kamenný hrad, na který se pak začali uchylovat Přemyslovci. Zbečenský dřevěný hrádek proto začal upadat v zapomnění. Pro lovecký hvozd někdy nazývaný „zbečenský“ se stále častěji užíval název „křivoklátský“, na Křivoklát byly také přeneseny služebnosti, kterými byli někteří místní obyvatelé vázáni ke zbečenskému dvorci. Těmito služebnostmi lidé zpravidla platili panovníkovi za poskytnutou půdu (dochované materiály uvádí, že někteří Zbečenští měli přispívat k chodu hradu uklízením, topením a lovem zvěře a ryb). Křivoklát Zbečnu sice přebral část lesku, i nadále však Zbečno zůstalo centrem hospodářského života.

Počátek 14. století byl pro Čechy dosti neklidným obdobím. Jindřich Korutanský sem přivedl vojsko, které v zemi páchalo značné škody. Nelehká doba dala vzniknout řadě pověstí, které měly pozvednout ducha skličovaného lidu. Jedna taková pověst se váže i k pomístním názvům dvou lokalit na zbečenském katastru. Vilém Zajíc z Valdeka prý na dubu pověsil třináct zajatých Korutanců a poté je nechal zakopat v místě dnešní hájovny. Tak vznikly názvy „Zajícův dub“ a hájovna „Zakopaném“.

V roce 1330 se objevuje první zmínka o zbečenském faráři. Fara byla přitom s největší pravděpodobností postavena na místě bývalého knížecího dvorce. Zdejší farář také často spravoval řadu far a kostelů v jiných obcích, např. Novém Strašecí, Stradonicích, Nezabudicích nebo Mutějovicích. 15. století kraji přineslo velkou ránu. Byly jí husitské války, během nichž Husité Zbečno vypálili. Přestože byl zpustošen i zdejší kostel, fara se tu jako jedna ze dvou v celém Rakovnickém kraji udržela. Po válkách osadníci na spáleništi znovu postavili svá obydlí a Zbečno se těšilo novému rozkvětu.
zbecno
Roku 1450 byla v obci postavena kovárna, ve které se pracovalo až do roku 1972. V 70. letech 15. století byla zahájena pozdně gotická přestavba kostela, která úzce souvisela s tzv. Vladislavskou přestavbou Křivoklátu. Pravděpodobně ji vedl některý z mistrů křivoklátské stavební huti. Ukončena byl po roce 1520. Samo Zbečno se do počátku 16. století rozrostlo natolik, že bylo králem Vladislavem Jagellonským povýšeno na městečko s trhovým právem. Lidé tu pak žili svým poklidným životem celé století, než přišla skutečná pohroma – třicetiletá válka. Během tohoto válečného konfliktu bylo Zbečno zničeno natolik, že v druhé polovině 17. století zůstalo pouhou vsí o 17 obytných budovách (14 chalup a 3 grunty) se 73 obyvateli! Z prožitých útrap se pak obec musela vzpamatovávat velice dlouho a pozvolna.

Zbečenští byli poddanými krále až do roku 1685, kdy křivoklátské panství koupil Arnošt Jindřich Josef, hrabě z Valdštejna, nejvyšší hofmistr království. Rod Valdštejnů panství vlastnil až do roku 1734, kdy majetek sňatkem s Marií Annou Valdštejnovou získal kníže Fürstenberk. V letech 1707-1711 byla ve vsi postavena nová budova fary s hospodářskými budovami, čtvercovým dvorem a klenutou bránou. Krátce na to, v letech 1714-1716 proběhla také barokní přestavba kostela, který tak získal svou současnou podobu. Spolu s přestavbou byl do kostela umístěn nový bohatě vyřezávaný barokní oltář a další vybavení.

Hlavním zdrojem obživy místních obyvatel byl lov zvěře a ryb. Zvěře však v křivoklátských lesích postupně ubývalo (např. poslední medvěd byl zastřelen roku 1692, rys zcela vymizel hned o tři roky později..), lidé proto přecházeli na zemědělství. Zbečenské údolí ale pro tento druh hospodaření nebylo příliš vhodné, byl zde nedostatek polí a půda tu byla příliš kamenitá a v prudkých svazích, nová pole se proto zakládala na návrších, kde byla půda přeci jen kvalitnější. Tak začaly nedaleko obce vznikat samoty a hospodářské statky. Ze zemědělských plodin se zde pěstovaly hlavně brambory a ječmen, významným byl také chov dobytka a ovcí. Z původní lesní činnosti zůstalo jenom pálení dřeva v milířích a stavění vorů na spodním toku Klíčavy, odkud bývaly na jaře (za pomoci vypuštění tří rybníků na jejím horním toku) splaveny do řeky. Voroplavba postupně ustala v polovině 19. století, zcela ji ukončila povodeň v roce 1872, kdy řeka změnila tok a řečiště.

K roku 1723 se váže první dochovaná zmínka o škole ve Zbečně. Dřevěná budova školy tehdy stála naproti faře, pro stále se zvyšující počet žáků musela být nakonec v roce 1791 zbořena a nahrazena prostornější kamennou přízemní budovou. Tady nadále pokračovala jednotřídní výuka až do roku 1846, kdy bylo přistavěno druhé patro s další učebnou a současně byl k řídícímu učiteli ustanoven také první podučitel. Roku 1830 byl ve Zbečně zrušen starý hřbitov a zvonice, která stála v jeho ohradní zdi. Ta byla nahrazena věží v západní části kostela. Ve stejném roce byla založena osada (původně dělnická kolonie) Pohořelec, která se stala součástí Újezdu nad Zbečnem.

Roku 1852 se Zbečno oddělilo od Sýkořic (do této doby spolu tvořily jednu obec, každá „část“ však měla svého rychtáře). Je zajímavé, že obyvatelé Zbečna zůstali vůči své vrchnosti loajální i po zrušení poddanství a roboty v revolučním roce 1848 a z područí křivoklátského panství se obec vykoupila až v prosinci 1862. Dne 30. dubna roku 1876 byla slavnostně otevřena železniční trať Rakovník – Beroun. Nádraží Zbečno bylo postaveno na katastru obce Újezd nad Zbečnem a s domovskou obcí bylo spojeno obyčejnou vozovou cestou vedoucí k přívozu přes řeku. V roce 1880 dosáhl počet žáků ve Zbečně počtu 360. Pro výuku čtvrté třídy tak bylo nutné najímat novou učebnu. Není proto divu, když bylo rozhodnuto začít v roce 1882 s výstavbou nové školní budovy. Ta byla dokončena ještě v září téhož roku a ihned se v ní mohlo započít s výukou. V roce 1899 obdržel Újezd, který byl až doposud součástí Zbečna, samosprávu (v současnosti je opět součástí Zbečna). Roku 1904 byla ve Zbečně zřízena poštovna, službu zde zároveň konal místní strážník.

V roce 1914 vypukla první světová válka. Zpočátku se sice věřilo, že konflikt bude krátký a vítězný, brzy se však ukázalo, jak se lidé mýlili. Vleklá válka obyvatelům přinesla mnoho útrap a strádání. Všude panoval velký nedostatek – potraviny a další výrobky byly k sehnání pouze na lístky, lidé museli odvádět nejrůznější předměty a naturálie pro potřeby armády, ušetřeny nebyly ani místní kostelní zvony. Větší zvon z roku 1753 a malý z roku 1762 tak byly v pátek dne 12. ledna 1917 naposledy – a to na celou hodinu – rozezvučeny, aby byly i přes žádosti a prosby občanů i farního úřadu rekvírovány pro výrobu munice. Situace byla s přibývajícími měsíci stále horší, než válka skončila, poznali lidé nejednou hlad. Nejhorší ze všeho však byla ztráta otců a synů, kteří padli na frontě.
most
Mír celá Československá republika přivítala s obrovskou úlevou a radostí z nově nabyté samostatnosti. Zbečno se z války postupně vzpamatovávalo a mohlo se začít těšit novému rozkvětu. V roce 1919 byl v obci otevřen samostatný poštovní úřad. Roku 1925 byla dokončena výstavba zbečenského mostu. V letech 1925-1926 byla také po celé délce zválcována silnice procházející obcí od Bělče směrem na Křivoklát. Ve dvacátých letech do Zbečna dorazila nová součást životního stylu zvaná „letní ruch“. Obyvatelé měst, především Prahy a Kladna, sem začali jezdit trávit svou dovolenou. Místní obyvatelé se na tento trend sice zpočátku tvářili odmítavě, záhy však poznali, že může být pro obec značným hospodářským přínosem. Za zmínku jistě stojí také hospodářské stavení č.p. 29, které stávalo v části obce zvané „Zadní konec“. Tento objekt se ve dvacátých letech proslavil díky našemu začínajícímu filmovému průmyslu – díky svému malebnému vzhledu byl využit jako kulisa pro příběhy filmů Ukřižovaná, Kříž u potoka a Dům ztraceného štěstí.

Zbecno brezen 2011Poté, co lidé prošli těžkým obdobím druhé světové války, ve zdejším kraji nastalo další období velkého rozvoje. Významnou událostí byla výstavba přehrady na Klíčavském potoce v letech 1950-1953. S ní souvisel následný rozmach turistického ruchu – na katastru obce bylo postaveno celkem 460 rekreačních chat, Zbečno se tak zařadilo mezi centra turistického ruchu v regionu, kam patří dodnes. V současnosti je Zbečno půvabnou obcí, která se může pochlubit nejenom skutečně bohatou historií, ale také mnoha přírodními krásami a turistickými zajímavostmi. Za zmínku určitě stojí, že zdejší kraj inspiroval i Aloise Jiráska, který v jedné ze svých pověstí do polesí severně od Zbečna, konkrétně do bývalé hájovny Klíčava, umístil působiště hajného Šípa, pozdějšího královského „ohnivce“. Na katastru obce Újezd nad Zbečnem je vyhlášena přírodní rezervace Stříbrný luh s ojedinělými lesními společenstvy, ve Zbečně začíná pěší naučná stezka Brdatka, která vede na Křivoklát. Přímo v obci je k vidění také např. dochovaná dřevěná roubená stavba (č.p. 22), která představuje významnou památku lidové architektury ve středních Čechách. Dům je zpřístupněn veřejnosti, aby tak každý mohl nahlédnout do způsobu života našich předků v 17. a na počátku 18. století. Není divu, že se obec těší z návštěvy tisíců turistů a vodáků ročně, za odpočinkem sem jezdí také stovky chatařů.



Použitá literatura: Jankovec, J.: Zbečno. Lhota 1999